AOPK ČR

Odbornou a praktickou péči o přírodu a krajinu a její ochranu zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Pečuje zejména o chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky. Ochrana území Jizerskohorských bučin začala již v roce 1960, kdy byly vyhlášeny původní státní přírodní rezervace Stržový vrch, Špičák, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Rezervace byly v roce 1999 sloučeny do Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny a její jednotlivá jádrová území byla citlivě a zároveň účelně vnořena do rozlehlého ochranného pásma zabírajícího 1750,4 hektaru. Celé území se rozprostírá mezi obcemi Oldřichov v Hájích, Raspenava, Hejnice, Bílý Potok a Lázně Libverda.

 

Unikátnost rezervace je dána nejenom její rozlohou, ale také důvodem ochrany. Jedná se o největší komplex přírodě blízkého lesa s převahou buků v Čechách, který je navíc vázán na unikátní horský reliéf s četnými výchozy žulového podloží. Jizerskohorské bučiny jsou začleněny do soustavy chráněných území Natura 2000 a jsou součástí ptačí oblasti Jizerské hory.

 

Zachovalost lesního ekosystému je dána především kvůli obtížně schůdnému terénu. Nebyla zde možná intenzivní těžba dřeva a tím se tato část vyhnula všem negativním dopadům na původní les. Lesní ekosystém je více než půl století zanechán samovolnému vývoji a probíhají zde přirozené procesy. Les zahrnuje celkovou pestrost i stádia svého vývoje - od semenáčku, přes mladé stromky, dospělé velikány až po torza rozpadlých stromů. Průměrný věk porostu je 200 let. Ale nejde jen o stromy, celkovou pestrost a vrstevnatost tvoří také lesní podrost, houby, byliny i mechy.

 

Jedinečný charakter zdejší krajiny formuje geologické podloží, které je až na drobné výjimky tvořeno mohutným žulovým tělesem. Příkré svahy Jizerskohorských bučin, přirozený proces zvětrávání a odnosu stojí za výskytem významných skalních útvarů, balvanů, převisů, hřibů, věží, skalních hradeb i suťových polí. Strmé svahy člení rokle s potoky vytvářejícími takřka velehorské scenérie s peřejemi a vodopády. Traduje se, že romantická krajina údolí Velkého Štolpichu inspirovala v roce 1814 skladatele Carla Marii von Webera ke složení opery Čarostřelec.

 

Flóra a fauna Jizerskohorských bučin nevyniká druhovou bohatostí (počtem druhů), ale především zachovalostí. Řada druhů je silně i kriticky ohrožena a to právě proto, že vhodných míst (přírodě blízký les) k jejich výskytu je v ČR málo. Ze vzácných druhů se zde vyskytuje: podbělice alpská, čípek objímavý, lilie zlatohlavá, kapradina Braunova, tis červený, plavuň pučivá. Jizerskohorské bučiny jsou domovem mloka skvrnitého, čápa černého, včelojeda lesního, sýce rousného, holuba doupňáka a lejska malého. Rozlehlost a nedostupnost lesů představuje vhodné prostředí pro velké šelmy, jako je vlk obecný a rys ostrovid. Žije tu také 14 druhů netopýrů a velmi vzácným obyvatelem je také kriticky ohrožený roháček jedlový.